Zatímco v Evropě se prosadily nové obuvnické velmoci jako Španělsko, Portugalsko či Polsko a jednoznačným lídrem trhu se stala Čína se sedmdesátiprocentním podílem na světové produkci obuvi, v České republice se tradiční odvětví smrsklo na zlomek někdejšího objemu. Výroba se udržela pouze v segmentech s vyšší přidanou hodnotou jako dětská, pracovní, bezpečnostní či zdravotní obuv převážně v celousňovém provedení. Výrobci této obuvi se často orientují na export a nově chtějí těžit také z trendu, kdy se výroba menších exkluzivních kolekcí obuvi vrací z Asie zpět do Evropy a zadavatelé pro ni hledají volné kapacity s kvalifikovanou pracovní silou. Jejich exportní úsilí mají podpořit aktivity při veletrhu KABO – workshop a incomingová mise.

Workshop na téma „Využívání testování, zkoušení a certifikace obuvi a značek kvality v zemích EU“ přinesl informace o situaci na trzích v sousedních zemích, ale i v celé EU. V oblasti normování a kontroly kvality jsou nejdále země střední Evropy včetně České republiky. Probíhají zde například pravidelná měření dětských nohou nebo osvětové akce na podporu zdravého obouvání, existují standardy pro obuvnická kopyta a obuv se nabízí v různých šířkách. Na opačném pólu najdeme země evropského jihu včetně těch, které patří k největším producentům obuvi. Zde žádný dohled nad kvalitou dětského obouvání neexistuje a obuvníci tam ani nespolupracují s lékaři. ČOKA proto usiluje o přijeti společných pravidel. „Domníváme se, že minimálně hygienické parametry by měly být povinně kontrolovány v celé Evropské unii, a to nejen u obuvi, ale u všech výrobků určených pro děti,“ uvedla tajemnice ČOKA Vlasta Mayerová. K dalším kritériím pro posouzení zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti dětské obuvi by podle ní mohla patřit výška podpatku a dostatečný prostor v prstové části obuvi. „Nedodržení těchto parametrů může vést k trvalému poškození dětských nohou a následnějsou vynakládány velké prostředky na léčení těchto deformit, které lze častořešit jen operativně,“ poznamenala Mayerová.

Samostatným problémem je nejednotné velikostní značení, které může komplikovat především výběr dětské obuvi. O jehořešení již osm let jedná pracovní skupina pro vytvoření ISO normy, která snad již spěje k dohodě. „Celosvětově jednotné značení by mělo vycházet z metrického systému Mondopoint, který je geniální v tom, že již počítá s nadměrkem a na obuvi se uvádí, na jak velkou nohu je vyrobena. To je nepochybně správná filozofie. Ať si v jednotlivých zemích značí obuv svým vlastním systémem, ale vedle něj by měl být uveden i tento údaj se započítaným nadměrkem, což by velmi usnadnilo orientaci kupujícím a zároveň prodavačům obuvi,“ říká V. Mayerová.

Na veletržním workshopu vystoupili také představitelé tuzemských zkušebních ústavů TZU Brno a ITC Zlín, stejně jako jejich partnerských organizací ze Slovenska a Polska. Čeští výrobci tak získali přesné informace o společné legislativě platné v celé EU stejně jako o předpisech a požadavcích, které jsou na obuv pracovní, bezpečnostní, dětskou i zdravotní kladeny na konkrétních trzích. „Jsou zde velké teritoriální rozdíly. Některé země mají v rámci ochrany zdraví zpřísněné požadavky a například v Německu chtějí po dodavatelích obuvi atesty z německého zkušebního institutu PFI,“konstatovala tajemnice ČOKA.

(28/8/2012)