Anglický dramatik George Bernard Shaw řekl, že kdyby někdo sestavil úplné muzeum vývoje lidské obuvi, znázornil by hmotně dějiny kultury od prostých počátků přes komplikované omyly a zvrácenosti až po dnešní účelnost. Bylo snad záměrem, nákupčích, prodejců a návrhářů firmy Ba?a vybudovat ve Zlíně takovéto muzeum, když z celého světa přiváželi zajímavé obuvnické výrobky? Výsledky sběratelského nadšení vytvořily základ pozdější kolekce historické a exotické obuvi. Veřejnosti byla sbírka poprvé představena na jaře roku 1930, takže se dá říci, že zlínské obuvnické muzeum patří k nejstarším takto specializovaným muzeím na světě.
Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím kopií, zhotovených v modelárně firmy Ba?a podle dobových vyobrazení a předloh. Imitace dostaly jména podle předpokládaných nositelů, a tak je k vidění napodobenina jezdecké obuvi knížete Václava, holínky Albrechta z Valdštejna, brynelky Boženy Němcové či perka Bedřicha Smetany. Nejstarší originální obuv pochází ze druhé poloviny 16. století.
Unikátní je kolekce obouvání cizích národů. Jsou zde soustředěny různé typy obuvi ze všech kontinentů světa. Patrně nejvzácnější je soubor textilních střevíčků z feudální Číny, velmi zajímavá je i kolekce atamanských bot, zakoupená v roce 1911 posledním majitelem panství Buchlov, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie. Nejpřitažlivějšími exponáty pro laického návštěvníka jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které se užívaly v centrální Austrálii k rituálním obřadům.
A co nejvíce obdivují odborníci?
Snad křehký bohatě zlatými a stříbrnými nitěmi "krumplovaný" pantoflíček z období třicetiletých válek nebo střevíček, zvaný koturn, který se údajně vyskytuje jen ve dvaceti provedeních na světě.
Nejrozsáhlejší a patrně nejucelenější kolekcí sbírkového fondu obuvnického muzea je soubor obuvi z produkce firmy Ba?a. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn. Průřez ba?ovskou produkcí dává návštěvníkům příležitost nahlédnout do historie snad nejslavnější české firmy.
Lidé nosí obuv odnepaměti. Z nutnosti, ale i pro parádu, ve všední dny i ve svátek, v radosti i ve smutku. Aniž si to uvědomujeme, obuv je fantastickým zdrojem informací. O nás samotných, ale i o historii a hmotné kultuře lidstva vůbec. Spisovatel Ludvík Vaculík v jedné ze svých posledních knížek napsal, že bota je zajímavá a pěkná věc.
Věcí je na světě mnoho, ale ne každá je zajímavá a pěkná, a přitom účelná. Rozmanitost tvarů a barevná krása bot, vystavených v jedné ze stálých expozic Muzea jihovýchodní Moravy určitě nadchne návštěvníky i na počátku třetího tisíciletí.
Přijďte se podívat do Obuvnického muzea na všechny ty boty, botky, botičky...
Z původní potřeby ochránit nohu před chladem, horkem, vlhkem a nebezpečným povrchem se stala obuv nezbytnou součástí našeho života. Již od počátku lidských dějin byla symbolem společenského postavení, stala se výrazným módním doplňkem, inspirací uměleckých děl i uměleckým výtvorem sama o sobě.
Anglický dramatik George Bernard Shaw řekl, že kdyby někdo sestavil úplné muzeum vývoje lidské obuvi, znázornil by hmotně dějiny kultury od prostých počátků přes komplikované omyly a zvrácenosti až po dnešní účelnost. Bylo snad záměrem, nákupčích, prodejců a návrhářů firmy Ba?a vybudovat ve Zlíně takovéto muzeum, když z celého světa přiváželi zajímavé obuvnické výrobky? Výsledky sběratelského nadšení vytvořily základ pozdější kolekce historické a exotické obuvi. Veřejnosti byla sbírka poprvé představena na jaře roku 1930, takže se dá říci, že zlínské obuvnické muzeum patří k nejstarším takto specializovaným muzeím na světě. 
Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím kopií, zhotovených v modelárně firmy Ba?a podle dobových vyobrazení a předloh. Imitace dostaly jména podle předpokládaných nositelů, a tak je k vidění napodobenina jezdecké obuvi knížete Václava, holínky Albrechta z Valdštejna, brynelky Boženy Němcové či perka Bedřicha Smetany. Nejstarší originální obuv pochází ze druhé poloviny 16. století. 
