Ne, samozřejmě že není. Botičky, ve kterých děti sice proběhají jen několik měsíců (a možná i jen týdnů) života, však mohou - kladně i záporně - ovlivnit celý jejich další život. Děti potřebují vlastní novou obuv, která garantuje zdravotní nezávadnost.

Údaje lékařských statistik jsou varující. Zatímco 99% dětí se rodí s naprosto zdravýma nohama, jakmile začnou chodit a obouvat se, začínají se u nich objevovat různé zdravotní potíže a vady nohou. Většina těchto deformit a onemocnění nohou má vliv na klouby dolní končetiny, záda a na vznik špatných pohybových stereotypů, které se projeví mnohdy až za mnoho let, kdy náprava vzniklých škod je již nemožná. Alarmujícím zjištěním je skutečnost, že přibližně jedna třetina prvňáčků přichází do školy s nohama různě poškozenýma v důsledku nošení nesprávné obuvi a bohužel počet takto postižených dětí s přibývajícím věkem roste. Odtud je zřejmé, že pro mnoho rodičů je problémem rozpoznat při nákupu zdravotně nezávadnou obuv od obuvi, která může poškodit nohy dítěte mnohdy na celý život.

Deformity nohou vznikají především nošením obuvi, která dobře nepadne - je buď příliš krátká, příliš úzká nebo špičatá. Na druhé straně i příliš široká obuv, kde noha klouže ke špici, způsobuje vážná poškození nohy. Dalšími rizikovými faktory jsou: přetěžování nohou nepřiměřeně dlouhou chůzí a stáním, nadměrná tělesná hmotnost, nedostatek pohybu a chůze naboso po tvrdých a rovných podlahách. Kosti nohy malého dítěte jsou dlouho chrupavčité, tudíž měkké a schopné se rychle deformovat buď špatnou obuví, nebo nadměrným zatížením. Dětské nohy mají sníženou citlivost vůči bolesti a tlaku. Z toho důvodu jsou děti ohroženy tím, že budou nosit příliš krátkou nebo jinak nepadnoucí obuv, aniž by si toho byly vědomy.

Často se rodiče ptají, kdy mají dát dětem jejich první botičky a jak má vůbec správná dětská obuv vypadat. Nejmenší děti by měly zůstat naboso co nejdéle, aby jejich nožky měly dostatek volnosti pro procvičování svalstva a možnost získávat hmatové stimulační podněty nezbytné pro nácvik chůze a dobrý vývoj jejich pohybové soustavy. Nebraňme dětem v chůzi a v létě běhání po písku, trávě nebo lesní půdě naboso, je to pro zdravý vývoj pohybové soustavy dítěte to nejlepší, co můžeme udělat. Také doma dětem umožníme pohyb naboso, nebo v punčocháčcích či ponožkách po měkkém koberci. V žádném případě nedovolme dětem běhat po tvrdých, by? i vyhřívaných, podlahách.

Názory odborníků na dobu, kdy by dítě mělo začít nosit své první botičky se různí a závisí především na kondici a mentalitě dítěte. Dnešní mladé maminky, nebo nedočkavé babičky, začínají s obouváním dětí zbytečně brzy. První obuv dítěti můžeme koupit až tehdy, kdy začíná chodit, což bývá přibližně kolem jeho prvních narozenin (může to být několik měsíců dříve, nebo i později) a především, když začíná chodit ven. Tato obuv již musí chránit nohu před chladem, resp. přílišným teplem, vlhkem či zraněním. Zvláště v prvních 5 – 6 letech života musíme vybírat dětskou botu velmi pozorně. Je lepší mít jeden dobrý pár bot, než dvoje nekvalitní.

Tvar obuvi - dětská noha není zmenšeninou nohy dospělého, proto ani dětská obuv nesmí být zmenšenou kopií obuvi pro dospělé. Dětská obuv musí mít dostatečně prostornou kulatou špičku, která poskytuje dostatek místa pro prsty. Obuv se špičatými špičkami je pro děti zásadně nevhodná, nebo? způsobuje deformity prstů (vbočený palec, vybočený malík, kladívkové prsty). Špička obuvi musí být také dostatečně vysoká, aby tužinka ve špičce netlačila na prsty seshora. Také nášlapná část obuvi ve stélce musí mít tvar a proporce odpovídající tvaru nohy dítěte.

Materiál svršku - vybírejme obuv vyrobenou z přírodních materiálů, jako je useň (kůže) a textil, které jsou prodyšné a absorbují vlhkost. Tyto materiály se rovněž dobře přizpůsobují anatomickému tvaru nohy. Dalším vhodným výběrem je obuv vybavená některou z četných druhů klima-membrán, které zajiš?ují dobré teplotně-vlhkostní podmínky.

Piktogramy - vzhledem k technické vyspělosti výrobců obuvnických materiálů je v současné době i pro odborníka velmi nesnadné zjistit, z jakého materiálu je obuv vyrobena. Na použitém materiálu velmi významně záleží, jaké vlastnosti bota bude mít a jak se vyrovná s požadavky nohou uživatele. Navíc každý materiál vyžaduje rovněž i jinou údržbu. Proto by měl být každý zákazník informován, z jakých materiálů je zakoupena obuv vyrobena. Informace o materiálovém složení celé obuvi získáme z piktogramů na obuvi. Jsou to obrazové symboly pro jednotlivé části obuvi (svršek, podšívka a stélka, podešev) a typy použitých materiálů (useň, povrstvená useň, textil a jiné, což mohou být koženky, poromery, plasty, pryž apod.).

Stélka obuvi - protože dětské nohy se poměrně hodně potí, musí být každá obuv, zvláště uzavřených střihů, vybavena ve vnitřní nášlapné části stélkou nebo vložkou ze savého materiálu. Vhodným materiálem jsou useň (kůže), textil, případně jiné materiály se zvýšenou propustností pro vodní páry.

Žádné podpory klenby v obuvi pro nejmenší - u nejmenších dětí přibližně do věku 4 let jsou v klenbě nožní tukové polštářky protkané pružným a pevným vazivem, které mají za cíl chránit vyvíjející se nožní klenby před možným přetížením. Přestože nožka vypadá jako tzv. plochá noha, je obvykle zcela v pořádku. Je tedy zbytečné vybavovat obuv pro nejmenší děti komponenty pro podporu klenby.

Ohebnost obuvi - v oblasti prstních kloubů musí být obuv co nejohebnější. Obuv, hlavně pro nejmenší děti, musí tzv. „jít“ s nohou a spolupracovat s ní. Ohebnost ovlivňuje druh použitého vrchového materiálu, střih a zejména druh, tlouš?ka a tuhost podešve. Čím silnější je podešev, tím je obuv tužší. Při nákupu vyzkoušejme, jaký odpor klade bota při ohybu špičky směrem k nártu.

Opatek - opatek je vnitřní dílec v patní části svršku obuvi. Pro dobrý vývoj dětských nohou musí být patní kost v kolmém postavení, proto musí být pata v obuvi dokonale fixována, nesmí docházet k nežádoucím bočním pohybům ani vykřivením směrem dovnitř nebo ven. Proto každá dětská obuv uzavřených střihů nebo sandálová s plnou patou, musí být vybavena tuhým a správně tvarovaným opatkem.

Střih svršku obuvi - dobrou fixaci nohy v obuvi zajiš?uje vhodný střih svršku obuvi, nebo? drží pevně nohu proti opatku a brání posunu nohy v obuvi. Doporučujeme obuv šněrovací nebo uzavíranou páskem na sponu či suchý zip, protože tyto střihy umožní dobré přizpůsobení obuvi do šířky a tím dobré padnutí obuvi na nohu dítěte. Obuv mokasínového nebo lodičkového střihu není vhodná pro děti. Pro batolata je nejvhodnější vyšší obuv kotníčkového střihu.

Dejte pozor i na kvalitu zpracování obuvi, např. umístění spojovacích švů na svršku v oblasti palcového nebo malíkového kloubu jsou příčinou diskomfortu a nepříjemného tlaku. Také zřasená podšívka a nezkosené okraje dílců mohou být příčinou vzniku otlaků a puchýřů.

Tlumení nárazů při chůzi - Nohy jsou ohrožovány i neustálými tvrdými dopady na beton, asfalt, dlažbu, což se časem může projevit opotřebením kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin a poškozením páteře. Dobrou prevencí těchto zdravotních potíží může být obuv s kvalitním spodkovým vybavením jako jsou např. podešve vyrobené z materiálů s dobrými tlumícími vlastnostmi (PUR, pryž, EVAC, styropor), pěnové vkládací vložky a stélky z pružných materiálů.

Podpatky - podpatky u dětské obuvi musí být co nejnižší. Capáčky mohou být úplně bez podpatků, pro starší děti maximálně 5 mm vysoké a pro dospívají mládež max. 25 mm vysoké. Podpatky by měly mít také co největší nášlapnou plochu pro udržení stability dítěte. Hmotnost obuvi - často opomíjenou vlastností obuvi je její hmotnost. Ta má být co nejmenší, zvláště když si uvědomíme, že dítěte udělá za den 18 až 20 tisíc kroků.

Rodiče, kupujte dětem certifikovanou obuv se „žirafou“!

RNDr. Pavla Š?astná, Ph.D.