 O kvalitě obuvi značky Gabor jsem nikdy nepochybovala. Krásný design, ušlechtilý materiál, komfort při nošení. Jen se mi zdály – přiznám se – trochu drahé. Tento můj argument však pominul v okamžiku, kdy jsem si je zkusila sama ušít. Celý nápad vznikl na srpnovém veletrhu Kabo v Brně, při mé návštěvě expozice obuvi značky Gabor. Tam jsem totiž...
...vyslovila stejný názor – krásné, pohodlné, ale drahé. Obchodní ředitel, Aleš Pavelka se jen usmál a pohotově mě odpověděl: „Tak si je přijeďte zkusit k nám do Bánovců ušít, a? vidíte, zda nebo proč jsou drahé.“ Jeho nabídku jsem přijala....  Redaktorka odborného časopisu TextilŽurnál na návštěvě v obuvnickém závodě Gabor v Bánovcích nad Bebravou
V listopadu jsem tedy zaparkovala před moderním areálem výrobního závodu Gabor v Bánovcích a vkročila dovnitř s řadou ostatních žen, které právě nastupovaly na odpolední směnu. Pan Pavelka mě srdečně přivítal a slova „směna právě začíná a paní mistrová na vás již čeká“ jsem slyšela již cestou do první ze tří výrobních hal. Paní mistrová byla moc milá, avšak jasně nesnášela zahálku. Poté co mě ukázala můj přidělený materiál a sdělila, že se nacházíme v sekací dílně, jsme se daly do díla. Na stole byly již připraveny sekací nože mé velikosti bot, vedle byl rozložen jejich výkres a střih. Z něj jsem vyrozuměla, že jde o vzor s ozdobným štepováním. Tak nejhorší bude jasně šití, bylo první, co mě napadlo. A to jsem ještě netušila, že štepovat budeme světlou nití na moji červenou velurovou useň! V sekací dílně mě bylo nejprve předvedeno jak na materiál optimálně rozložit nože, aby se co nejlépe využilo jeho vlastností s ohledem na funkčnost jednotlivých dílů střihu. Zároveň jsem byla upozorněna, že je třeba dbát také na úsporu materiálu. Zaměstnanci jsou totiž na ekonomickém využití materiálů hmotně zainteresováni. Po přiložení nožů jsme postupně vysekávaly jednotlivé díly bot na sekacích strojích. Nastavit stroj a zmáčknout dva knoflíky. Vše se ihned spáruje, obtočí gumičkou a vloží do připravené krabičky, která mě provází celým procesem. Následoval „ostrov značení“, kde se ukázalo, že každý sekací nůž měl jakýsi mini zobáček, jehož polohu je teď třeba na připravených dílech velmi pečlivě označit tužkou pro pozdější orientaci při kompletování. Malé i velké obdélníky, pásky a obloučky. Zde se s paní mistrovou loučíme a přebírá mě paní mistrová šicí dílny. Tak teď to teprve přijde, pomyslím si a už se začínám potit. To už také odkládám svůj poznámkový blok. Nestíhala bych. Než započne vlastní šití, je třeba určitá místa jednotlivých dílů nejprve obrousit a připravit pro další technologické kroky. A už jsme u prvního šití. Jednotlivé kusy a kousky se přikládají k označeným čárkám (to je celkem věda) a v patřičném místě se k sobě sešijí. Tohle šití jsem ještě jakž takž zvládla, nebo? to šlo v podstatě o krátké úseky a švy, které ve finále nejsou vidět. Následovalo označení číselné řady série a vyražení nezbytného loga.  Aleš Pavelka, obchodní ředitel Gabor pro ČR a SR
Přecházíme k dalšímu stroji, který nám botu sešije již definitivně. Zkouším ušít tak čtvrtinu, ostatní došívá odborná pracovnice. Nyní už produkt vypadá jako bota – tedy spíše jako polotovar boty. Musím se přiznat, že já už toho mám ale celkem dost. Nejraději bych už skončila. Já však musím boty dokončit.  Nyní je na řadě opět obroušení a lepení. U tohoto procesu mě překvapuje důraz, který je zde kladen na detaily. Konečky nití se například neukončí jen tím, že se ustřihnou, ale ještě se začistí lepidlem, než definitivně zmizí uvnitř boty. Po přišití lemovacích pásků – mimochodem opět děsná fuška – nastává další precizní odstranění i sebemenších značek či ušpinění, speciální gumou. Marně jsem však doufala, že se chýlí má směna ke konci. Mistrová mě tentokrát předala mistrovi, který mě uvedl do poslední haly, kde se boty již tvarují na kopytě, lepí a přišívají podešve, procházejí celkem dvakrát aktivační pecí. Aktivuje se lepidlo a chladí a definitivně se stabilizují. Označí se velikost, výrobce a konečně se balí do krabic. Musím přiznat, že zde jsem měla již práce nejméně. Stroje jsou již příliš náročné, a proto k nim nemohou pustit člověka nezaškoleného.
Po téměř pěti hodinách nepřetržité práce – tedy spíše snahy – přicházím unavená, avšak rozzářená ukázat boty panu řediteli. Dostávám pochvalu a pokládá mě otázku: „Tak co, ještě se Vám zdají být naše boty drahé?“ Nezdají. Po dnešku už vím, že pod značkou Gabor se neskrývá jen to, co vidí nebo cítí při nošení spotřebitel, ale opravdu mistrná práce, při které je přísně dbáno na každičký detail. 
Text: Jana Nesnídalová, redaktorka rubriky obchod
Foto: Vlastimil Kolařík
(9/5/2007)
|
