O více informací jsme požádali projektového manažera TIC Ing. Rosíka:

Můžete stručně představit TIC?
„TIC je společným projektem Zlínského kraje a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Společnost vznikla před rokem a půl a jejím posláním je podpora podnikání a inovací v regionu. Prakticky pracujeme hlavně na projektech, na které je možno získat dotace z fondů Evropské unie. Mezi podporované aktivity patří i klastry.“

Pro ty, co to nevědí: co je to vlastně klastr?
„Klastry jsou regionální sdružení firem ve stejném oboru, které – ač si třeba na trhu konkurují – dokáží najít oblasti, ve kterých budou spolupracovat. Cílem je posílení konkurenceschopnosti oboru jako celku i jednotlivých firem.“

Proč tedy klastry nevznikly již dřív a ve více oborech?
„I to v té stručné definici bylo. Za prvé kvůli konkurenci a řadě dalších bariér. Kdybyste byl pekař, jaký byste měl důvod bratříčkovat se s konkurencí ze sousední ulice?
Dále: posílení konkurenceschopnosti je pěkný slogan – ale jak toho prakticky dosáhnout? Někde klastry vzniknou docela organicky – jako příklad se uvádějí dnes už tisíce počítačových firem v americké Silicon Valley – a konkurenceschopnost se zvýší vlastně jen existencí obrovského know-how a lidského a technického potenciálu na jednom místě. Mimochodem, prvorepublikový Zlín je určitě dobrým příkladem fungujícího klastru. Zlín nebyl zdaleka jen Ba?a, ale stovky dalších prosperujících firem.
Zpátky však k realitě: kde není kometa jako Ba?a a kde není š?astnou náhodou po ruce kumulace firem v nějakém progresivním oboru, tak je toto posílení konkurenceschopnosti tvrdým oříškem. Chce to čas a spoustu práce a zdrojů. A to je další překážka: ti, kteří o zdrojích rozhodují,  je často nemají, anebo jsou velmi opatrní ohledně jejich sdílení s „cizími“ partnery.
A ještě poslední poznámka: ta se týká té regionality. Dělat klastry české nebo evropské nemá smysl, to prostě nefunguje. Tam se všechny ty zábrany vůči sjednocování umocňují. Klastry skutečně efektivně fungují lokálně. A teprve pak, až si firmy začnou věřit a začnou spolupracovat a ta spolupráce má viditelné výsledky – pak se nabalují i další firmy odjinud. Jako na Silicon Valley a předválečný Zlín.
Klastr, to jsem vlastně neřekl, nemá smysl zakládat kdekoli. Pro budoucí zvýšení konkurenceschopnosti musí existovat potenciál. Kdyby byly klastry v každém regionu, tak by prostě nemohly všechny uspět.“

Obuvnictví na Zlínsku tento potenciál má?
„Doufejme, že ano. Začnu trochu zeširoka. Klastrů existují po světě stovky, aspoň těch „registrovaných“. Kdo zadá „cluster“ do internetového vyhledávače, uvidí sám. Jsou považovány za významný nástroj ekonomického rozvoje regionů – a existuje k nim také docela obsáhlá teorie. Včetně toho, o čem by měly být a kdy a kde je má smysl zakládat. Obecně se dá říct, že tam, kde ten konkrétní obor hraje vysoce nadprůměrnou úlohu. A to pro obuvníky na Zlínsku stále platí; přes krizi, kterou obuvnictví v uplynulých patnácti letech prošlo. Na Zlínsku stále operuje zhruba čtvrtina českých obuvnických firem. Na to, že regionů máme čtrnáct, je to slušný nadprůměr.“

Takže klastr bude výlučně zlínskou záležitostí...
„To sice bude záležet na členských firmách, ale doufám, že ne. V rámci projektu jsme oslovili 52 firem a z toho je téměř polovina mimozlínských. A tento poměr platí i pro firmy, které nakonec klastr založily.“ 

Teď položím kacířskou otázku: Má ještě dnes smysl podporovat zlínské nebo české obuvnictví? Nejsou perspektivnější obory?
„To je krásná kacířská otázka a objevuje se často. Nejenom v souvislosti s obuvnictvím, ale obecně co se týká podpory tradičních a „moderních“ oborů.
Každá odpověď bude asi trochu subjektivní. Ale já mám možná trochu výhodu, že nejsem obuvník, ale vlastně úředník; tak si snad můžu dovolit trochu nadhled. Můj názor tedy je, že jestli můžeme udělat Česko do deseti let jedničkou v kosmonautice, tak dejme všechnu podporu do kosmonautiky. Ale protože to je samozřejmě utopie, musíme podporovat to životaschopnější z toho, čím disponujeme. Jak celostátně, tak i v rámci regionů. Na Zlínsku už jsme do úspěšného konce dovedli projekt plastikářského klastru, teď obuvníky a další se připravují. Všechny v oborech, které Zlínsko proslavily a stále v něm hrají velkou úlohu, dávají práci lidem a odvádějí daně. Když mohou zakládat klastr rybáři na Islandu – to není vymyšlený příklad – proč by nemohli obuvníci na Moravě?
A ještě mě napadá: pořád skloňujeme slovo podpora. Pokud se klastr založí jen kvůli možnosti dotace, tak je to samozřejmě špatně. Já jádro podpory vidím v tom, že firmy jako TIC mohou dělat tu organizátorskou práci a zakládání klastrů iniciovat. Každý klastr by měl mít svou vizi a konkrétní projekty a představu o jejich financování. Příspěvek z evropských fondů je jen třešnička na dortu, výpomoc do začátku. A až výpomoc skončí, klastr by měl být schopen v činnosti pokračovat.“

Jaká je tedy vize obuvníků a jaká bude jejich činnost?
„Skoro bych se radši vyhnul odpovědi a odkázal Vás přímo na zakladatelské firmy. V průběhu projektu přípravy klastru vznikla řada dokumentů a návrhů budoucích projektů. Většina se dá najít na webových stránkách www.czech-shoe.cz. Ale jestli jsem v průběhu projektu fungoval jako tlumočník názorů firem a „mluvčí“, teď cítím, že založením klastru byla pupeční šňůra přestřižena a o další budoucnosti už budou rozhodovat výhradně členové klastru.
TIC a další partneři projektu – hlavně obuvnická asociace a zlínská univerzita – samozřejmě klastru nabízejí svou pomoc i nadále a přejí mu úspěch,“ dodal Ing. Rosík.

S dalšími otázkami jsme se tedy obrátili na Ing. Barnášovou z firmy NOVESTA, která byla pověřena dočasným řízením sdružení do jmenování ředitele:

Které firmy klastr založily?
„Kromě společnosti Novesta ještě firmy Flexiko CZ, FARE, Gogela, Proteching B, TIPA B, V.OBUV, BEĎA OBUV, KONSORCIUM T+M, SOLIDUS a LAGEN.“

Bylo to jednoduché?
„Moc ne. My jsme nebyli osloveni jako jedni z prvních, ale myšlenka sdružení obuvníků nás zaujala hned od počátku. Snad i proto, že jsme spíše větší firma a s projekty a dotacemi už máme nějaké zkušenosti. Ale řada firem velice váhala. Někteří z těch, se kterými projektový tým jednal ještě před zahájením projektu, byli už ke konci hodně netrpěliví. Zdálo se jim, že se diskutuje stále dokola a věci se neposunují dopředu.
Každá firma měla také vlastní představy, o čem by klastr měl být, a bylo obtížné dojít k nějakým kompromisům. Vlastně do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se klastr založí, jestli nás nebude příliš málo...“

Kdy přišel zlom?
„NOVESTA patřila od počátku k těm, co vstoupit chtěli. A ti ostatní? Svou roli určitě sehrálo memorandum o spolupráci, které ty nejaktivnější firmy iniciovaly a které jsme podepisovali někdy v červnu nebo červenci. No a potom už jsme se začali bavit o konkrétních společných projektech a firmy se musely jasně vyjádřit. Nakonec nás tedy bylo jedenáct, kteří se rozhodli do toho jít.“

Jaké jsou konkrétní plány?
„Naším hlavním cílem bude posílit pozici české obuvi a českých výrobců na trhu. Nejprve na domácím, ale do budoucna i na zahraničních trzích. I proto jsme se dohodli na názvu CZECH SHOES. Chtěli bychom vybudovat společnou značku, která by se postupně stala garancí dobré kvality, obuvi pohodlné a zdravotně nezávadné. Něco, na co by se zákazníci ptali v obchodech; podobně, jako se maminky ptají na dětskou obuv se „žirafkou“. Zatím uvažujeme o čtyřech docela konkrétních projektech z oblasti marketingu a vzdělávání pracovníků.“

Děkujeme za rozhovor.

TextilŽurnál 12/2006